Jak je důležité se zahojit?

Všichni si zasloužíme se zahojit po těžkém traumatu nebo nemoci. Nebo po čemkoli co nám v životě působí strach, úzkost a smutek. Běžně mluvíme o zahojení se nebo úzdravě po nemocích. Ale takové hojení je daleko širší pojem, který souvisí s mnoha událostmi v našich životech. 

Samozřejmě zahojit se po nemoci, fyzicky, je důležité, ale zahojit se i po psychické a duševní stránce je stejně nebo možná i více důležité. A zde se dostává do hry jedna, z mého pohledu velmi důležitá věc. A to, že za naše “nezahojení se” nelze vinit systém, zdravotnictví, lékaře a další. Protože jedině my sami víme, co se v našem těle děje. Samozřejmě je důležité vyhledat pomoc a nechat si pomoci, ale jak to bude probíhat a jakým směrem se vydáme je pouze na nás. 

Proto je podle mě tak neskutečně důležité poslouchat a vlastně naučit se poslouchat svoje vlastní tělo. A to opravdu dobře, v tichu. Ještě než nám ostatní řeknou tisíc názorů, tak první co potřebujeme vědět je to, jak se cítíme my sami, co nás trápí. A to není lehké. Dokonce bych řekla, že to je učení na celý život. Ale při hojení je tato schopnost nebo jak to nazvat naprosto klíčová. 

A věřím, že právě zde začíná celá cesta uzdravení a hojení. Právě tady, kdy začnete naslouchat sami sobě. Kdy procítíte i to těžké. Zde začíná ta krásná, opravdová cesta. I když je těžká, ale je to ta Vaše cesta. Nežijete příběh někoho jiného, nežijete tak jak Vám to ostatní doporučují, ale žijete podle sebe. 

Zahojit se neznamená vše pochopit ani vše vyřešit. Ale žít život podle sebe a právě tak, jak máme. Možná po nějakou dobu i s nemocí. Ale vnitřně cítíme, že je to přesně tak, jak to má být. Že by nemělo být nic jiné nebo lepší. 

A právě tento proces hojení je z mého pohledu velmi důležitý. Jak pro nás samé, tak i pro lidi kolem nás a celou společnost. Právě z tohoto bodu jsme schopni nešířit utrpení dál. 

Je to často bolest, psychická nebo fyzická, která stojí za naším chováním, emočním vypětím a náladě. Což je zcela pochopitelné, ale neměli bychom takto žít dlouhodobě. Z tohoto bodu totiž budeme nepříjemní na naše okolí a ubližovat lidem okolo. Možná to znáte. Možná i Vy sami se občas utrhnete v obchodě, když stojíte už 10 minut ve frontě. Nebo vidíte někoho jiného na ulici sprostě nadávat. Nemusí to být tak dramatické, často jste jenom nepříjemní na svého partnera nebo děti. To vše je přenesená bolest a důvod proč si myslím, že zahojit se je tak důležité. 

Tato negativita se nešíří jen na okolí ale i v nás samotných. Vnitřní kritika, nadávky, znechucený výraz při pohledu do zrcadla. To všechno znám. Říkala jsem si, musíš víc zabrat, víc pracovat, být lepší. A vlastně jsem si celou dobu říkala, nejsi dost dobrá. Pak to často odnesli i lidé kolem mě. Myslím, že to známe všichni a pro mě bylo těžké si to přiznat. Ale i to bylo pro mě hojení. 

Možná nejde říct, že jsem zcela zdravá, že se vše mě zahojilo. Je to spíše takový neustálý proces. Ale nyní mohu za sebou vidět dlouhou cestu. Zahojila jsem se především psychicky po mozkové příhodě, s kterou se již neztotožňuji a mohu žít život bez strachu z ní. Hojím se asi stále, ale cítím se zdravá a pevně doufám, že místo bolesti a utrpení, šířím radost a naději.