Potěšit mozek

V poslední době mi přijde, že naše mysl dostává opravdu zabrat. Je viněna za naše problémy, nemoci, strachy i starosti. A i já toto sdílím, myslím, že naše problémy vznikají právě v naší mysli. To ale neznamená, že naše myšlení je špatné. Naše myšlení a náš mozek je naším darem a je třeba se o něj dobře starat. A právě o tom bude dnešní článek. Aneb je potěšit svůj mozek.

Jídlo, které potěší

Dopřejte svému mozku výživné a dobré jídlo. Věděli jste, že je náš mozek z velké většiny z tuku? Tak proto se stále mluví o Omega 3 kyselinách, oříšcích, semínkách a zelenině, která tyto kyseliny obsahuje. Mozek spotřebovává velké množství naší energie i kyslíku, a tak i při výběru svého jídelníčku myslete na to, co si připravíte.

HENP3700

Slunce

Jistě to taky cítíte, když se z jara začíná objevovat více slunečných dní a Vy máte najednou více energie. I slunce našemu mozku dělá radost, vyplavuje se serotonin a my podvědomě cítíme všechnu tu sílu a energie.

IMG_8454

Příroda

Odložte na chvíli telefon, pracovní povinnosti a vyražte do přírody. I kdyby to mělo být jen na pár minut. Pobyt v přírodě Váš mozek doslova osvěží a pohled na klid kolem je takovou krátkou dovolenou pro mozek. Myslím, ale že nemusím dlouze popisovat, jak příjemné je strávit čas v lese, na zahradě nebo u moře.

IMG_5914

Malý tip. I při relaxaci nebo třeba usínání můžete zvolit představu Vašeho oblíbeného místa v přírodě pro navození klidu a pohody. Je dokázáno, že i pouhá představa má na naše tělo i mozek vliv, v některých případech je to srovnatelné s opravdovým prožitkem.

Mezilidské vztahy

Jako lidé jsme opravdu stvořeni žít v blízkosti druhých, udržovat vztahy, vzájemně tu být jeden pro druhého. Je dokonce dokázáno, že lidé, kteří mají v životě zdravé vztahy jsou v životě šťastnější. Jakby taky ne. Být tu pro druhé, mít se o koho opřít a to vše sdílet je přeci krásné. Proto se nezapomínejte obklopit lidmi, kteří tu budou pro Vás a Vy pro ně.

IMG_3727

Udělat něco pro někoho jiného

A to zcela nezištně. Bez očekávání nějaké odměny. Dobře, upřímně i ten dobrý pocit po tom, že někomu pomůžete není úplně nezištný, ale berme to tak, že nechcete žádnou odměnu. Prostě jen tak někomu nabídněte pomoc nebo pusťte někoho, kdo stojí za Vámi ve frontě v obchodě před Vás. Takových příležitostí máme každý den všichni spoustu. Nemusí se jednat o čin záchrany života, ale o malý dobrý skutek, který zaručeně Váš mozek potěší.

IMG_3600

Radost z dobře odvedené práce

A zde nechci nadměrně podporovat workoholismus. Co třeba mít radost z toho, jak se Vám dnes povedlo uvařit večeři? Nebo že jste třeba dočetli knihu nebo zajímavý článek? Vždyť se Vám to opravdu povedlo. Práce přece nemusí znamenat vysílení, ale jsou to i malé každodenní činy. A po těch je na čase svůj mozek i pochválit. Klidně si říct „to mám ale chytrej mozek“. Vždyť to tak je. Váš mozek je přeci naprosto skvělý, neuvěřitelný, záhadný, pracovitý. Tak proč nemít radost i z menších věcí, které jsou úžasné. Jak úžasné je, že naše plíce dýchají, srdce bije a mozek vše záhadně řídí. Proto mějte radost z odvedené práce, protože to je opravdu něco.

DSC01227

Věděli jste, že přibližně 70% našich myšlenek je negativních? A ty se často stále dokola opakují. Nadáváme si, kritizujeme se, shazujeme. Prožíváme traumatu zas a znovu, posilujeme tak daný problém a současně upevňujeme i nervová spojení a centra v mozku. Z prvotního spoje, který byl třeba tenký jako drátek, oznamující určitý problém se po neustálém opakování stává kabel, trám, přemostění a najednou se z této síly mohou šířit další signály do našeho těla. A tak často vznikají nemoci, strachy a změny v našem chování. Zkuste tak o něco méně svému mozku nadávat, nebo možná není potřeba se kritizovat za nadávání, ale přidat na pochvalách, které si zaslouží.


Články v kategorii Okna do Nebe vznikají ve spolupráci s mým taťkou a jsou volným přepisem některých naši úvah, rozhovorů a otázek, které mají široký rozsah. Často se pouštíme do filosofování o všem možném v životě, mimo život, ve vesmíru a sdílíme co nás aktuálně zajímá a inspiruje. Název vznikl jednoho pátečního srpnového večera, kdy jsem chtěla dát tomuto formátu článků pracovní název. Táta bydlí v podkroví, se střešními okny, kterými je vidět na nebe (tedy Okna do Nebe). Právě tento výhled přináší novou perspektivu na běžné věci, dává nám pocit lidskosti, ale také ukazuje na tajemství vesmíru.