Děti si vybírají svoje rodiče

Ani nevím, kde jsem toto tvrzení slyšela poprvé. Asi mě tehdy ani moc nezaujalo. Začala jsem ho ale slýchat stále častěji. V podcastech a ve videích. Až jsem se dostala k tomu, že jsem se nad tímto tvrzením pozastavila. Současně mi někde vzadu v hlavě znělo “Příbuzný si člověk nevybírá”. Toto úsloví jsem za život zaslechla daleko častěji a brala jsem ho jako hotovou věc.

Co když to tak ale není? A co když je více takových tvrzeních, které slýcháváme od dětství, bereme jako jasně dané, ale ono je to možná úplně jinak. Najednou jsem si tak vzpomněla na 4 dohody a na to, že v dětství dochází k ochočování, přebírání zvyků, názorů a tradic. Přebíráme a neseme si s sebou životem různé programy, předsudky a chování. Často zcela automaticky.

lnce4484

Když ale začneme svět vnímat trochu jinak a o věcech přemýšlet, je dost možné že přijdeme na různé věci, které říkáme nebo si myslíme zcela automaticky bez přemýšlení nebo aniž bychom věděli, zda to tak cítíme nebo ne. A tak jsem se tak jednou pozastavila právě nad tvrzením, že si děti vybírají své rodiče.

Upřímně se mi tahle myšlenka docela líbila. Přišla mi osvobozující. Samozřejmě se to nemusí zdát všem, ale mě do mého chápání života docela zapadla. Věřím totiž, že se naše duše rozhodne vtělit a narodit na tento svět za nějakým účelem. Abychom něco prožili, získali nové zkušenosti, pocítili nové emoce a naučili se něco, co nám třeba možná tolik nejde. A proto si i volíme své rodiče.

jyrz0350

Najednou mám pocit, že si sama zodpovídám za svůj život. Myslím, že jsem se rozhodla k tomuto životu z určitého důvodu a daleko lépe se mi daří se vyrovnávat s obtížnými situacemi nebo s událostmi v mém životě. Najednou v nich vidím smysl a šanci se něco nového naučit. I když je to třeba vážně vážně těžký.

Díky tomu vidím svoje rodiče teď úplně jinak. S větším ohledem. Protože i oni jsou duše, které se zde mají něco naučit. Které se vyrovnávají s vlastními problémy a snaží se najít vlastní přístup k životu. A jejich různé třeba i pro mě nepříjemné aspekty jsou součástí jejich života a já jsem si je vybrala za své rodiče třeba i kvůli tomu.

Možná to byly právě jejich slabší stránky kvůli kterým jsem si je zvolila právě za své rodiče. Vím, že taková úvaha nemusí vůbec dávat smysl nebo je těžká přijmout. Ale mě se díky ní podařilo svoje rodiče vidět v novém světle a některé věci, které se mi dříve nelíbily jsem teď daleko snadněji schopná přijmout.

rbld2363

Proto věřím, že jsem si svoje rodiče opravdu vybrala. A věřím, že zažívám přesně to, co mám zažívat. Ne vždy se poučím a některé situaci se v různých variantách opakují. Někdy na své rodiče můžeme být naštvaní, možná jen vnitřně, možná i na dávné věci. Může to ale být třeba i šance naučit se odpouštět a cítit s nimi soucit.

Jestli jste na toto téma narazili poprvé a přijde Vám zvláštní, klidně si ho nechte pár dní projít hlavou. Zkuste se sami sebe zeptat, zda v takovém tvrzení vidíte smysl a zda třeba můžete vidět svůj vztah k rodičům, sobě i k životu trochu jinak. A jestli Vám přijde toto tvrzení úplně šílené a nesmyslné možná až hloupé, zkuste si chvíli v klidu sednout a zjistit, proč Vás toto tvrzení znepokojuje. Třeba přijdete na něco zajímavého. A nebo možná takový názor není nic pro Vás a v klidu ho opustíte.

sqtx5189

Ať už je to jakkoli, ze vztahu ke svým rodičům se toho můžeme hodně naučit. Hlavně o sobě. Ať už věříte, že si duše vybírá, kam se narodí nebo ne. Každou situací v našem životě se můžeme něco naučit. A to platí i u těch horších, možná právě hlavně u nich. Důležité je to, jak na takové věci pohlížíme. Je daleko lepší vidět i to špatné jako výzvu k tomu, abychom se něco naučili, v něčem se zlepšili nebo třeba někomu pomohli, než to vidět jako tragédii a propadat beznaději.

S láskou

Verča