Kam zmizelo štěstí?

Ačkoli možná název vypadá smutně a pesimisticky, tak můj dnešní příspěvek je vlastně velmi radostný. Třetí adventní neděle a do Štědrého dne zbývá jen krátký čas. Zkusme se zhluboka nadechnout a vydechnout a uvědomit si, zda jsme v tuto chvíli, právě teď šťastní.

IMG_3760

Štěstí. Pocit štěstí. Radosti. Dobré nálady. Každý tomu říká jinak, ale všichni takový stav známe. Já mu říkám takové měkké místo uvnitř. Tehdy se cítím zcela naplnění tímto měkkým pocitem a řekla bych, že je to štěstí.

Nemám takový pocit pořád, ale myslím, že je to tak správně. Snažím se zůstat v klidu a sám sebou jak nejvíce to jde, ale jsou chvíle, kdy se prostě dějí věci, na které reaguji a nebo se objeví ten pocit, kdy mám o něco méně energie. Celkově bych ale řekla, že jsem v životě šťastná. Líbí se mi, jak žiju a co dělám.

Štěstí tak vlastně nikdy úplně nezmizí. Je tam pro mě pořád, jen je někdy moje pozornost upřena jiným směrem. Je to jako se dívat jiným směrem, ale jinak pořád vím, že mám dvě nohy (omlouvám se, ale lepší označení jsem nenašla). Myslím, že štěstí mají uvnitř sebe všichni. Opravdu věřím, že jsme všichni plní štěstí, lásky a radosti.

IMG_0065.jpg

Vždycky se k tomu můžeme vrátit. Je to naše životní jistota, která čeká, když musíme řešit závažné, smutné nebo náročné životní problémy.

Nejsem příznivec toho, abychom si říkali, jak je vše skvělé a jak jsme šťastní, i když zrovna nejsem. Nemyslím, že potlačovat nebo ignorovat pocity je zdravé. Myslím ale, že to naše štěstí máme pořád, ale může přes něj přejít jiná emoce.

Rozdílem ale je, že tyto ostatní emoce smutku, hněvu, vzteku nebo strachu mohou odeznít, ale štěstí nám zůstane. Nezmizí. Je nám prostě vlastní a nikdo nám ho nemůže vzít.