Pomalý život

V tomto ohledu jdu trochu proti proudu. Běžně si dáváme předsevzetí, že budeme více sportovat, více číst nebo více uklízet. Já se ale snažím myslet na to, abych zpomalila a dělala naopak věcí méně (nebo si lépe vybírala). Je na tom něco romanticky krásného a zároveň výjimečného. Dnešní doba nás nabádá se stále za něčím hnát a trochu zpomalit se někdy zdá divné (protože pak přeci nemůžeme dosáhnout všeho, co “chceme”, i když to možná ani nechceme, a to být krásní, bohatí a úspěšní). Zároveň v sobě pomalý život nese něco osvobuzujícího a vlastně luxusního.

Neustálý pocit spěchu

V mnoha ohledech je na nás vyvíjen tlak mít vše za co nejkratší dobu. Měli bychom co nejrychleji vydělávat spoustu peněz, co nejrychleji zhubnout, mít co nejvíce přátel, procestovat co nejvíce zemí a tak dále. Musíme si ale uvědomit, že je toto prakticky nemožné a nemusí to být to, co opravdu chceme. A jakmile dosáhneme jedné věci, často z ní ani nemáme radost, protože vidíme dalších 10, kterých chceme dosáhnout. Skáčeme od jednoho cíle k druhému, porovnáme se s lidmi na sociálních sítích a chceme žít jejich životy. Přesto všechno nevidíme svůj vlastní život, nedokážeme si udělat čas pro sebe, abychom zjistili, co opravdu chceme. My sami.

IMG_2586

Honba za tím abychom měli vše

Je toho tolik “co bychom měli mít”. Ale často to není potřeba a když se zamyslíme, tak ty věci ani nechceme. Nemusíme mít trendy oblečení, které už za týden trendy nebude a navíc má špatnou kvalitu. Nemusíme mít všichni dům, auto, rodinu a psa. Svět je rozmanitý a nabízí spoustu možností. Ke štěstí je ale nepotřebujeme všechny. Důležité je zjistit, co chceme my sami, co je opravdu naší touhou, a potom za tím jít. Reklama nám často dává pocit, že nejsme dost dobří, dokud nemáme tohle nebo támhleto. Ale je to docela jinak. Často nás tyto věci drží od toho, abychom zjistili, co chceme doopravdy.

IMG_2195

Hledání nadřazenosti

Být první, nejlepší, mít nejvíce peněz, být nejúspěšnější. Ten pocit být v něčem prostě první. Je to často honba po kariérním žebříčku. Ale jakmile dosáhneme jednoho cíle, objeví se další. A další. Chceme víc a víc a ztrácíme přehled o tom, co se vlastně děje. Zpomalení ale člověku ukáže, že může být šťastný i tak. A že pocit štěstí není omezen, jen na ty nej. Je tu dost pro každého. A to štěstí můžeme i sdílet. Všichni jsme ve výsledku stejní a nemusíme mít strach z toho, že když nebudeme první, tak že budeme horší než ti druzí. Je na čase skončit s porovnáváním a těšit se z naší životní cesty.

IMG_2258

Možná toho nakonec přeci jen stihnu více

Asi jo. Myslím, že jsem zpomalila, ale zároveň jsem se ve spoustě věcí zlepšila. Jsem více odpočatá, a tak mohu dát více energie do svých projektů, které nakonec mají větší úspěch, než kdybych na nich pracovala do vyčerpání. Zúžila jsem o něco okruh zájmů, ale zlepšila se kvalita těch zbývajících. Takže si ve výsledku myslím, že toho dělám méně ale o lepší kvalitě.

IMG_2379 (1)

Není to nuda

Pomalost není nuda. Naopak. Je tu konečný prostor, abychom se rozhlédli a vnímali krásu i obyčejných věcí. A tak jsem daleko šťastnější i tam opravdu hluboko uvnitř ve svém srdci. Poslední dobou mám velkou radost z docela obyčejných věcí. Protože už nejsem v neustálém spěchu. Mrzí mě, že si tolik lidí myslí, že dělat méně věcí je nudnější než udělat pětkrát tolik. Je to docela jinak. Ale na to si musí přijít každý sám 🙂

IMG_3633 (1)

Vedu já pomalý život?

Částečně. Poslední roky jsem vedla velmi rychlý život. A chtěla jsem spoustu věcí. Spěchala jsem od jedné věci k druhé. Rychle dokončit školu, pracovat, rychle nakoupit, rychle si jít zaběhat, rychle jít na rande, rychle uklidit a tak dále. Když to vidím teď zpětně, tak spoustu těchto věcí jsem dělala docela bezmyšlenkovitě.

Teď se snažím zpomalit. Dělat věci s rozmyslem, nechat si na ně čas a celkově toho dělat méně. Nechávám si také více času pro sebe. Více čtu, více odpočívám, více se procházím a o něco méně běhám. A myslím, že tímto tempem přicházím na nové nápady, které jsou trochu jiné povahy. Mají větší hloubku a nejsou nijak časově omezené. Toužím se dát na cestu a začít s věcmi, které mají smysl sami o sobě a bez nutnosti dosáhnout specifického cíle. Je to docela zvláštní pocit a myslím, že je to něco docela nového.