Týdeník 6

Poslední víkend v Čechách před odletem do Francie. Musím přiznat, že se mě zhostila jakási úzkost ohledně návratu. Do Francie se mi nijak zvlášť nechtělo, dost s tím životem bojuji. A navíc situace doma taky není ideální. Nakonec jsem se ale docela uklidnila. Celá tahle náladu mě ale ujistila v tom, že mám pořád na čem pracovat.

Bojuju totiž s častými změny nálad a i když je to lepší a lepší, tak někdy propadnu úplné beznaději. Takže jsem se před odletem zásobila ajurvedskými čaji, pupalkou a předsevzetím, že ve Francii ještě nějakou dobu zůstanu a budu trávit více času v tichu, budu více meditovat a budu k sobě upřímná, jak jen to půjde.

V pondělí večer jsem dorazila do Bordeaux. A světe div se. Bylo to neskutečně převratné. Po 4 předešlých měsících, kdy jsem se ve Francii spíše trápila, jsem najednou viděla tu krásu Bordeaux. Dýchla na mě atmosféra města a tím i celé země. Přesně to jsem potřebovala. Brouzdat se historickým centrem, nechat se unášet místní architekturou a svou mysl nechat naplnit romantickými představami. Taky jsem konečně měla trochu času být s Francií sama a najednou tu byl ten pocit, že se mi tady vlastně strašně líbí.

2.7 (5)

2.7 (4)

2.7 (3)

A jelikož jsem na cestě až na ostrov strávila několik hodin, tak jsem mohla shlédnout dva filmy. Oba byly shodou okolností životopisné, ačkoli to nebyl můj záměr. První byla Milada, příběh Milady Horákové a taky příběh o naší společnosti. Pokud jste ho neviděli, tak doporučuji shlédnout. A druhý film byla Franca: Chaos and Creation. Velmi zajímavě připravený film, kde syn zpovídá svou matku, Francu Sozanni, editorku italského Vogue a ženu, která převrátila módní průmysl vzhůru nohama. Sledovat tento film je jako sledovat umělecký proces a nahlédnout do duše umělkyně. A sice nemám k módě moc blízko, ale móda jako umění je docela zajímavý fenomén. A nakonec jsem do třetice shlédla ještě film Frida o mexické malířce Fridě Kahlo. Evidentně mě to tenhle týden táhlo k silným ženám. V hlavní roli se Salmou Hayek a tento film se mi líbil z celého týdne nejvíce.

2.7 (7)

Také jsem dočetla další knihu Pabla Coelha a hned jsem sáhla po další. A taky čekám na překlad nejnovější knihy Hippie, kterou zatím nemůžu na iTunes v angličtině ani češtině najít.

2.7 (6)

Poslední týdny mě tak nějak láká začít víc chodit. Vlastně inspirace přichází úplně sama. Když jsem četla Mágův deník (aniž bych věděla dopředu o čem), tak jsem si procházela pouť do Santiaga de Compostely. Do toho mi přišel překlad, kde jeden z příběhů byl právě také o této pouti. Asi se na tak dlouho cestu nevypadám, ale láká mě si udělat třeba jednodenní pěší výlet.

2.7 (9)

A tak jsem včera tady u nás obešla půlku ostrova. Ušla jsem přes 20km, někdy v tichu a někdy jsem poslouchala podcasty. Chvíli jsem si četla na pláži, na chvíli jsem usnula a pak snědla cizrnový salát k obědu. Objevila jsem v sobě pár nových poznatků a nějaké další nápady. Chůze je pro mě jakousi koupelí mysli a duše a po takovém klidném dni mi přijde, že k čemu si sednu, to mám rychle hotové. Je to docela zvláštní. Běžce se honím od jedné věci k druhé, nestíháme a když si dopřejeme den pro sebe, pak skoro za den stihneme více věcí než za celý týden, protože se dokážeme lépe soustředit a z práce máme tak nějak větší radost. 2.7 (10)

Přeji všem radostný týden

Verča