Týdeník 5

Ráda bych se přiznala k jedné věci. Za poslední roky jsem čerpala hlavně z anglicky psaných nebo mluvených zdrojů. Asi mě lákalo to nepřeberné množství. Poslední dobou, možná právě proto, že žiju ve Francii a přeci jen mi český život docela chybí, jsem začala vyhledávat české blogy a YT kanály.

A doposud jsem jich našla docela dost. Baví mě si pročítat články, sledovat Instagram jejich autorů, ale co mám asi nejraději je komentovat nebo poslat zprávu autorovi nebo autorce. Líbí se mi, že je jednoduché se dát s někým do řeči a trochu nahlédnout do zákulisí. Spousta lidí je inspirativní a kreativní a já mám z toho všeho velkou radost. Mám radost, že je tu tolik zájmu o minimalismus, slow fashion, uvědomělé a pomalé žití a i o bydlení v malých prostorech. A myslím, že je velmi důležité toto podporovat, ať už třeba jen komentářem nebo zprávou.

1.7 (1)

V pondělí jsem nasedla na autobus, vlak, autobus, letadlo a ještě nakonec do auta a dorazila jsem k rodičům. Je to docela zvláštní jet teď naopak na pár dní do Čech. Dříve to bylo opačně a toužila jsem po pár dnech u moře. A tak jsem vyrazila k babičce a dědovi a taky na jednodenní výlet do Poděbrad. Poděbrady jsou pohodové město, kde se můžete procházet, posedět na lavičce a popíjet minerální prameny.

1.7 (6)

Také jsem se dala do čtení a vybrala si některé knihy z mého letního čtecího seznamu. Začala jsem číst Rilkeho a hned po prvních pár stránkách jsem se nechala unášet každým slovem. Znáte takový ten pocit, že nechcete, aby kniha skončila? Tak takový pocit jsem měla já po již několik stránkách. Líbí se mi Rilkeho upřímnost a přístup ke kreativní práci. Tato část mně upoutala hned na začátku (volně přeloženo mnou).

„Ptáš se, zda jsou tvé verše dobré. Ptáš se mě. Ptal ses i druhých. Porovnáváš je s jinými básněmi… Prosím Tě, aby si s tím přestal. Hledáš odpovědi ve vnějším světě, ale to je to poslední, co bys měl dělat. Nikdo ti nemůže poradit nebo pomoci, nikdo. Je zde pouze jeden způsob. Ponoř se do sebe samého. Hledej důvody ke svému psaní hluboko uvnitř, hledej, zda má psaní hluboké kořeny v nejhlubším místě tvého srdce…“

Myslím, že je pro každého nesmírně přínosné se ponořit do sebe samého a hledat odpovědi na otázky. Začíst si klást otázky a o něco více hledat odpovědi v sobě než venku. Může se nám zdát, že doba je jiná, ale Rilke napsal tento dopis v roce 1903. Některé věci se evidentně nemění. Možná jsou teď jen více platné, jelikož žijeme vnějším světem, který má neskutečnou rychlost.

A protože si Rilkeho dopisy tak trochu šetřím a nechci je přečíst příliš rychle, tak jsem se současně dala do čtení knihy Paula Coelha – Mágův deník. Je zajímavé, že za poslední týden čtu nebo se dovídám o pouti do Santiaga de Compostela. A to je i lokalita tohoto příběhu. Příběh plyne docela pomalu, ale objevuje se v něm spoustu částí k zamyšlení a jiné odstavce jsou zase plné inspirace.

“ Lidé nechtějí žádat od života mnoho, protože se bojí prohry. Kdo však touží svádět dobrý boj, musí pohlížet na svět jako na nesmírný poklad, který tu čeká, aby byl objeven a dobyt.“

Více toho tento týden nemám. Užívám si dnů s rodinou a kochám se jinou krajinou, než tou kterou máme ve Francii. Všem přeji krásný víkend. 1.7 (2)

Verča