Knihy, které si toužím přečíst toto léto 2018

Léto je jakousi dobou k četbě, alespoň pro mě. Sice se mi líbí představa čtení pod velkou dekou na podzim nebo v zimě, ale většinou zůstávám jen u této představy a realita je jaksi jiná. V létě většinou přečtu nejvíce knih a velmi ráda si vezmu knihu ven. Na zahradu, na pláž nebo do parku. Podzim a zima je pro změnu období sledování sledování filmů a dokumentů. A i tento s příchodem léta začíná i moje hledání knih k přečtení. Proto jsem se vrhla do průzkumu a přišla na několik knih, které bych si ráda toto léto přečetla.

Rilke Rainer Marie – Dopisy

Nikdy jsem doposud nečetla žádnou knihu od Rilkeho. Možná i proto, že mě nikdy poezie nepřitahovala. Narazila jsem však na jeho knihu Dopisy mladému básníkovi. Jedná se o soubor dopisů na témata o životě, našem počínání i o umění. Opravdu mě poslední týdny láká nahlédnout do toho, jak se lidé dívali na život v různých dobách. Některé myšlenky jsou totiž nadále pravdivé nehledě na to, jaká je doba kolem nebo na to, jak daleko jsme ve vědecko technologické revoluci.

Pozn. Dopisy od Rilkeho mají rozhodně svoje kouzlo. Skrývá se v nich spousta krásných částí, kde Rilke nabádá mladého básníka k objevování zákoutí vlastního srdce a duše. Rozpráví trochu i o svém životě a popisuje tvůrčí činnost. 

Paulo Coelho

Do této doby jsem se dostala k Alchymistovi a také jsem před lety četla Veronika se rozhodla zemřít. Paulo Coelho je velmi často zmiňovaný autor a často na jeho knihy čtu recenze nebo prohlížím knihy v knihkupectví. Možná je to i pro jejich barevnou obálku, že mě vždycky zaujmou. A tak jsem na jeho jméno přišla včera při procházení místního knihkupectví. Ráda bych si tedy přečetla další knihu od tohoto známého autora. Mezi mé favority zatím patří:

  • Hippie (2018)
  • Zpověď poutníka (1997)
  • Poutník: Mágův deník (1987)

Pozn. teprve v listopadu jsem si všimla knihy Hipík v knihkupectví, takže doufám, že se brzy objeví i mojí knihovny. Jinak jsem přečetla jak Zpověď, tak Mágův deník a nakonec ještě Bridu. A nečetla jsem knih více, prostě jen proto abych neměla pocit, že jsem se knih od Coelha přejedla a nemám na ně chuť. Všechny se mi líbily, každá má trochu jiný příběh, ale v každé se člověk tak trochu najde.

books in black wooden book shelf

Markus Aurelius – Hovory k sobě

Když jsem se seznámila se svým přítelem, tak s sebou měl vždycky nějakou knihu. Po čase jsem si všimla, že kniha je většinou stále stejná a mění ji až po pár měsících. A on četl právě Hovory k sobě. To mě po nějakou dobu nechalo chladnou, ale před nějakou dobou jsem objevila audioknihu na YT a rozhodla se trochu prozkoumat, o čem tyto hovory jsou. Jedná se o filosofické dílo, které Markus sepsal k dodání si odvahy pro činy římského císaře. Mám tak možnost trochu nahlédnout do myšlenek císaře, který žil před téměř 2 tísici lety. A na tom je něco silně fascinujícího. Lidská společnost se od té doby jistě v mnohém změnila, ale v některých oblastech můžeme stále čerpat z antických a starověkých spisů.

Pozn. Začala jsem s audioknihou, ale tu jsem zase odložila. Ne proto že se mi nelíbila, ale proto, že jsem zrovna nebyla ve správném rozpoložení. Ale snad jednou taky přijde. 

F.S. Fitzgerald – Krásní a prokletí

Fitzgerald je pro mě jeden z nejoblíbenější autorů. A také spadá do mé oblíbené doby 20. let 20. století. A jeho román Krásní a prokletí jsem ještě nečetla. Mám velmi ráda jeho styl a nevadí mi podrobnější popis scenérií. Pohled na společnost tohoto autora vždy přináší i pohled na její dysfunkční oblasti a to mě vždy zajímá. Zatím jsem si o toho o této knize moc nečetla, protože se chci ponořit do děje bez toho, aniž bych věděla o čem děj samotný bude. Tuto knihu ale volím pro samotný styl psaní a pohled na společnost dané doby.

Pozn. Od Fitzgeralda jsem nakonec zvolila Pro tebe bych život dal a další ztracené povídky. Zatoužila jsem po kratším díle, ale rozhodně nelituji. Fitzgeraldův styl psaní je lehký a současně prostě takový chytlavý a hezký. Povídky mají většinou rychlý spád. Někdy možná až moc a já jsem měla pocit, že by mohl být příběh více rozpracovaný.

Khalil Gibran: Prorok

Na knihu Prorok jsem narazila díky YouTube videu doporučující knihy. Kniha je souborem krátkých povídek, které vypráví Prorok Almustafa, předtím než se má vydat na cestu. Ve svých příbězích vypráví o lásce, bolesti mluvení i smrti. 

Pozn. Ještě jsem se k této knize nedostala. 

books school stacked closed

Sick: A Memoir by Porochista Khakpour

Na stránkách MindBodyGreen jsem si všimla nedávného článku o knihách k přečtení pro toto léto. Tato kniha je autobiografickým příběhem ženy, která žila s nediagnostikovanou Lymskou nemocí. Recenze napovídají, že jde o dech beroucí příběh, který je napsán velmi čtivě a pozitivně. Ani už nevím z jakého hlediska, ale osobně mě velmi zajímá život lidí s vážnými nemocemi a co taková životní situace přináší. A o Lymské nemoci toho zatím příliš nevím, a tak bych ráda tuto knihu přečetla.

Pozn. zatím jsem se ke knize nedostala

Gut: The Inside Story of Our Body’s Most Underrated Organ

Střeva. O tom je další kniha. Ačkoli se to může zdát zvláštní, tak je tato kniha opravdu o střevech. A o tom, že se jedná o nejvíce podceňovaný orgán lidského těla. A to mě láká. Lidské tělo je neskutečně zajímavé a vím, že se v poslední době o střevech hodně mluví a píše. A je to opravdu rychlý vývoj informací a současně to napovídá, jak málo o lidském těle víme a také jak nás může překvapovat. Svoje studium fyzioterapie jsem ukončila před 4 lety a musím říct, že anatomii, fyziologii i patofyziologii jsme probírali dost dopodrobna. O střevech se mluvila hlavně v rámci našeho trávení a vstřebávání živin a potom jsme se lehce dotkli toho, že má určitý (ale ne nijak velký vliv) na náš imunitní systém. A to bylo docela všechno. A jen o pár let později se o střevech mluví úplně jinak.

Pozn. dlouho jsem knihu nemohla objevit v češtině a teď si na ni brousím zuby na podzim v naší knihovně