Proč nám to s Francií neklaplo. Zatím.

Jak název článku napovídá, tak se dnes vrhnu do tématu, které odkryje, proč zatím Francie pro mě není to pravé. A aby bylo hned ze začátku jasno, to množné číslo v názvu je označení pro mě a Francii. Nikoli mě a mého přítele Sama. A ačkoli je toto téma trochu nepříjemné, tak se do něj chci dneska pustit.

Do Francie jsem neodjela s velkým očekáváním, nikdy mě tato země neuchvátila. Ačkoli mám ráda francouzskou kulturu, tak mě to k ní nikdy nijak zvlášť netáhlo. Možná až na obdivování impresionistických děl v muzeích všude možně. Ale také jsem z dřívějška věděla, že každé místo má nějakou svou atmosféru. Lidé mají něco do sebe, místo voní určitým způsobem a vždy se najdou nějaké zajímavé a nové věci. Takže jsem si nedělala velké starosti s tím, že zatím nemám s Francií žádné spojení.

IMG_6202 (1)

Dříve se mi stalo nesčetněkrát, že mě dané místo naprosto oslnilo, aniž bych měla velké očekávání. Třeba Vídeň, moje možná nejoblíbenější město po Praze, si mě získala svou atmosférou. Je přátelská, ale ne příliš, uvolněná a současně má své historické kouzlo. Navíc je to město, kam jezdí starší lidé za kulturou a já mám v některých aspektech svého života takového postaršího ducha (chodím spát brzy, když jím pozdě, tak je mi moc těžko, šetřím, kde se dá a sleduji slevy na jídlo v obchodech a je toho více). A nemusí chodit ani tak daleko. Svou atmosférou si mě získal i Hradec Králové nebo Jindřichův Hradec.

Francie ale zatím bohužel ne. Nevím, jestli je to proto, že stává jakousi multikulturní zemí a lidé chtějí být více mezinárodní. A přitom mají takovou krásnou historii, kulturu, kuchyň nebo zvyky. A tak na mě zatím úplně francouzská atmosféra nedýchla. A možná je to pro to, že žijeme v turistické oblasti. Ale to mi v minulosti nijak nestálo v cestě třeba v Řecku nebo v Itálii. Vždy tam bylo něco kouzelně místního, co si mě získalo.

IMG_6225

Nadále očekávám, že si mě Francie něčím získá. Něčím úžasně překvapí a já se do ní zamiluju. Přijde mi, že toho máme hodně společného, ale prostě nám to ještě neklaplo. Poslouchám francouzskou hudbu 60. let, dívám se na francouzské filmy a chodím na trh, kde to nadměrně zavání sýry. Ani to mě zatím nepřimělo k tomu, abych začala být Francií posedlá.

A čím déle tu jsem, tím víc si myslím, že vztah k Francii bude spíše nucený nebo přirozený. Vím, že je to smutné a že spousta lidí o cestě nebo životě ve Francii sní. Naprosto to chápu. Já jsem ale zatím nenašla, jak najít nějaké spojení s touto zemí. Která je naprosto krásná, o tom nelze diskutovat.

Možná si s Francii prostě nejsme souzené. A nebo se možná hned zítra objeví něco, co bude stát za velkým převratem v tomto mém pocitu. Rozhodně se nedá říct, že by mě Francie něčím štvala. Spíš mě zatím ničím nezaujala, není to ani láska, ani nenávist. Spíš takový pocit, že je mi to vlastně tak nějak jedno.

IMG_4415