Deník z jógového pobytu III

Dnešní třetí díl o mém jógovém pobytu bude daleko více o praxi samotné. Předešlé díly si můžete přečíst tady a tady. S jógou jsem strávila dva týdny v Řecku na konci léta 2017 a tímto článkem bych Vám ráda přiblížila, jak vypadala běžná praxe. Tady je díl třetí. Předešlé díly čtěte zde: První a druhý.

Den pátý: “Ranní lekce byla příjemná jako vždy. Daleko lépe se mi dýchalo a bylo příjemnější zůstat déle v meditaci i dalších pozicích.”

Toho dne jsem toho o praxi samotné moc nenapsala. A proto bych teď chtěla přiblížit meditaci, kterou jsme dělali. Jednalo se o meditaci “Kdo jsem já”, kterou světu zprostředkoval Ramana Maharishi. Jak jinak než Ind. Jedná se o meditaci sebedotazováním. Meditaci jsme prováděli vsedě, nejdříve se soustředili na naše tělo, poté na dech. Dalším krokem byl prodloužit pauzu mezi nádechem a výdechem. Nešlo o zádrž dechu, ale všimnout si, že se v určitou chvíli mění nádech ve výdech a ten přechod o něco prodloužit. Chce to trochu času, ale je to docela přirozené. Poté jsme se měli začít soustředit na sebe. Na místo kousek vpravo od středu hrudní kosti. A poslední část byla se jednou za čas sebe zeptat “Kdo jsem já”. Překlady knih a různé zajímavé informace můžete nalézt na stránkách pana Rudolfa Skarnitzla. Meditace většinou trvala 45 až 60 minut. Před koncem meditace jsme se měli opět soustředit na sebe a poté pomalu otevřít oči.

IMG_5408

“Po brunchi jsem dostala, jako jeden z dobrovolníků, vlastní práci. Zametání zahrady a večerní zalévání. Které jsem bohužel dělala až za tmy, takže myslím, že jsem nezalila vše. Odpoledne jsem si užila na pláži, četla jsem si a potom bylo pod mrakem, takže jsem jentak odpočívala. Teď už si v klidu sedím já balkoně. Dnes jsem vůbec nepsala, ale spíše jsem přemýšlela nad tím, jak se mi bude žít na Mělníku. Docela se na to těším. Vlastně je tohle taková hezky pomalá změna a nakonec to všechno vyšlo hezky. Přemýšlím nad nějakým posezení (myšleno posezení, lekce, workshopy a tak dále) zdarma na různá témata. Asi nejvíce o uvědomělém životním stylu. Ale to ještě uvidíme. Musím se dnes přiznat, že první den se cítím trochu ve stresu. Asi kvůli rozdělení těch práci tady. Snad zítra bude o něco klidnější den. Tak dobrou noc.”

IMG_5399

Den šestý: “Dnes poprvé píší již kolem poledne. Ráda bych se trochu víc dnes rozepsala o ranní praxi. Ráno jsem se probudila a vše vypadalo jako každý jiný den. Když jsem dorazila na deck, tak jsem se cítila docela unavená. V meditaci jsme se opět pustili opět k sami sobě. Začínali jsme dýcháním a pauzami mezi nádechem a výdechem, ale dnes mi u toho nebylo vůbec dobře. Vlastně jsem chtěla odejít a nebo odejít po meditaci a jít spát. Nakonec jsem jen dýchala, nedalo se rozhodně mluvit o meditaci. A nebo možná ano? Nelíbilo se mi to, ale to přece neznamená, že meditace je jen příjemná. Nechtěla jsem pokračovat, dokonce jsem během meditace otevřela oči, ale potom se zase vrátila zpět. Cítila jsem se jako když mi fyzicky nebylo dobře, trochu mě bolelo mezi lopatkami, jako když jsem ve stresu.

Po meditaci někteří z nás sdíleli, jak se cítili. Já jsem řekla, že mi nebylo vůbec dobře a učitel řekl, že čekal na to, aby se to stalo. Je to důležité a začínáme být hlouběji. A měli bychom u tohoto pocitu zůstat, neutíkat z něj. Tak je to i při běžných věcech každý den. Když se nám něco nelíbí, tak bychom neměli utíkat, ale věci přijmout a všímat si toho, co s námi dělají. A při této meditaci bychom neměli přestat, když se necítíte dobře.

Zůstaň a koukej se, neutíkej. Teď už vím, jak je tohle strašně důležité. Jinak se nebudu moct posunout vpřed, musím svému strachu čelit, nikoli utíkat. Nemusím však reagovat. Naopak, odporem bych vytvářela ještě více uzavírání se před problémy a bolestí. Jen tím, že vydržím sedět, nenásilně, jen vědomě, mohu pokročit dál. Lépe se poznat a najít ve změti myšlenek i sebe. Pod tím vším co prožíváme, co slyšíme, co nám ostatní říkají, je totiž i kus nás samotných. Není to lehká praxe a často před ní vezmu nohy na ramena. Ale vím, jak je to důležité. Tělo a mysl se takto čistí, od různé bolesti a nachází řešení a odpovědi na otázky, které se běžně bojíme položit. V tu chvíli, kdy přijde ten nepříjemný pocit, bychom měli zkusit alespoň o malou chvíli navíc vydržet. Ne jen v meditaci, ale i při hádce, naštvání nebo pocitu křivdy. Tu chvíli o něco více prodloužit než začneme reagovat.

IMG_5400

“Stále si ale nejsem jistá, zda se tady na tomto místě chci pustit do něčeho hlubšího. Měla to být dovolená a já mám strach, že jdu opravdu hlouběji a nevím zda to zvládnu. Ale do meditace se chci vrátit a uvidím, jaké to bude. Po meditaci jsem se nakonec začala cítit docela dobře. Nedělali jsme příliš fyzického cvičení. A i objímá ostatních mi šlo konečně docela dobře.

Každý den dostáváme cvičení na příštích 24 hodin. Začali jsme se smysli, všímat si čichu během dne. Potom jsme si měli všímat našich emocí a chvíli v nich setrvat a vidět, co se s námi děje.”

Práce s emocemi je cvičení na každý den mého života. Jen na to příliš často zapomínám. Jednám aniž bych přemýšlela, zbrkle a roztržitě. Když se ale jednou za čas pozastavím, tak si uvědomím, že tak reaguji já. Že to není proto, co kdo řekl nebo udělal. Ale je to moje reakce na tu věc. A já mám možnost se rozhodnout, co udělám. Nemohu ovlivnit, co kdo řekl nebo udělal. Ale mohu si dát chvilku, abych zjistila, co cítím já a podle toho reagovat. To mi dodalo něco strašně důležitého. A to to, že jsem si uvědomila, že to co děláme, děláme jen my, kvůli tomu, jak se cítíme nebo co nám to připomnělo. A tak si mohu daleko méně věcí brát osobně. Není to druhá dohoda ve knize Čtyři dohody? Ano, Neberte si nic osobně. Teď už vím proč a jak na to.

IMG_5406

“Dnešní cvičení je velmi zajímavé. Když si v mysli přehráváme filmy o sobě, vztazích, budoucnosti nebo minulosti, máme si všimnout, že si toto přehráváme a že nejsme v přítomnosti. Zatím toto nemusíme měnit, jen si toho všímat. A tohle já dělám snad odjakživa. Utíkat do těchto vlastních filmů od přítomnosti a vytvářím si vlastní iluzi o svém vlastním životě. Současně mi ale nabízejí jakýsi komfort, který nevím, zda chci opustit. Vím, že bych měla a že se k tomu propracuji.

Také jsme začali pracovat s čakrami. Máme si takové cvičení nechat pro sebe. Což chápu, je daleko lepší takto pracovat na lekci pod vedením zkušeného učitele. Pouze jsme se měli postupně soustředit na čakry, od spodní až po tu poslední. Musím uznat, že v oblasti srdce vždy cítím nějakou tenzi. Vždycky je tam. A je to něco, co z nám i z běžného života, tak je zajímavé s tímto pracovat.

IMG_5407

Učím s zde spoustu věcí. Ne všechny si pamatuji, ale většina z nich opravdu dává smysl. Nestresuji se, že si vše nepamatuji. Přijde mi, že pokud si něco nezapamatuji hned, tak to časem stejně přijde, protože to jsou dost přirozené věci. Budu se muset zamyslet, jak takovou praxi zařadit do běžného života. Tak uvidíme. Teď si jdu číst.“