Fyzioúvaha: Vnímání bolesti

Myslím, že to jak vnímáme bolest stojí za trochu pozornosti. Tento článek je založen čistě na mém postoji a nevychází z žádných studií nebo jiných článků. Proto ho řadím do série s názvem Fyzioúvaha. Tak označuji články, které vznikají na podkladě nějaké mojí myšlenky a ve kterých se snažím přiblížit můj pohled na danou problematiku. Dnešní pohled na vnímání bolesti řadím stále do sekce Fyzioterapie, ačkoli si nemyslím, že jde o vnímání jen fyzické bolesti ale jakékoli bolesti obecně.

Vyhýbání se bolesti

Vyhýbání se bolesti je zcela racionální postoj. Nikdo nechceme trpět bolestí, to je naprosto zřejmé. Vyhýbání se nebo spíše přecházení bolesti je velmi zdravý postoj ve chvíli, kdy nás žádné bolesti netrápí. Jiná situace vzniká ve chvíli, kdy již bolest máme. Poté není dobré se bolesti vyhýbat, ignorovat ji, jelikož naše tělo nám tímto způsobem něco říká. Samozřejmě pokud je způsob, jak se bolesti a její příčiny zbavit, tak je dobré toto najít. Pakliže ale není způsob, jak se v dané chvíli zbavit bolesti, tak si ji uvědomte. Přijměte ji jako součást dané chvíle.

Potlačení bolesti

Velmi moderním přístupem k bolesti je její potlačení léky na bolest. To je někdy nutné vzhledem k pracovním nebo jiným povinnostem. Z toho by se ale neměl stát zvyk a jakmile nám to situace dovolí, tak bychom se měli začít zajímat, proč bolesti máme, jaká je jejich příčina a jak by bylo možné se bolesti zbavit. Když si vezmete nějaký lék na bolest, tak jen potlačíte vnímání bolesti. Příčina a bolestivý podnět v těle ale nadále zůstává.

Odcizení se od bolesti

Bolest vnímáme jako něco velmi negativního, špatného a často něco o čem se raději nemluví. Bolest je přirozenou součástí života a má svůj důvod. Upozorňuje nás na stav našeho těla nebo mysli. Je to nejen varovný signál, ale také průvodce ke změně a vede nás vpřed. Často se objeví proto, že svoje tělo přehlížíme a zanedbáváme. Když se od bolesti distancujeme, tak se jí nikdy nemůžeme zbavit a budeme nadále opakovat určité chování, které vede k bolesti.

Upnutí se na bolest

Ve vnímání bolesti je určité zdravé pole a na jedné straně najdeme potlačení a odcizení se od bolesti a na straně druhé je upnutí se k bolesti. K tomu dochází tehdy, kdy bolest je náš jakýsi hlavní citový prožitek. Bolesti se poté zbavit nechceme, protože nám přijde, že potom již nebudeme cítit nic. Bojíme se otevřít i jiným pocitům. To je často spojené s určitým psychickým stavem jako jsou úzkostné stavy a deprese. Bolest se stává něčím o co můžeme přijít a co nám dává pocit života.

Zaměřte svou pozornost na bolest

Pakliže máte dlouhodobé nebo bolesti které se opakují tak si dejte chvíli jen s nimi. Jednoduše si sedněte na židli nebo na zem a chvíli si svou bolest jen prohlížejte. Nepopisujte ji, neposuzujte ji ani sebe, prostě se na ni jen dívejte. V takovou chvíli často přijde nějaká myšlenka, která Vám pomůže svou bolest pochopit a přijmout ji. Takové jednoduché cvičení udělejte jednou za čas, když máte chvíli klidu. Po zbytek dne, kdykoli bolest přijde, se zkuste zhluboka nadechnout a jen si ji uvědomit. Nevytvářejte si kolem bolesti příběh o tom, jak je to strašné. Ne vždy je samozřejmě toto možné, ale zkuste to alespoň občas.

 IMG_4228

Poznání bolesti z pohledu terapeuta

Vjem bolesti, který má pacient, je jediné pojítko mezi terapeutem a bolestí. Podle toho, co ví pacient o své bolesti, se odvíjí postup terapie. Bolest cítí pouze bolestí postižený člověk a pro terapeuta je toto vodítko a také znak podle kterého může určit, zda se bolesti mění a zda při terapií dochází ke snížení intenzity a postupnému odstranění. Jen pacient nám může říci, jak jeho bolesti vypadají. Když pacient svou bolest nezná, tak mu jen velmi těžko pomůžeme. I když to často ani není potřeba. Pacienti, kteří svou bolest znají většinou už dělají něco co jim pomáhá. Já je jen vybídnu k tomu, aby třeba daný cvik nebo pohyb dělali více často a dodám jim odvahu a motivaci k uzdravení.