Fyzio úvaha – Je fyzioterapie potřebná?

Nevím, zda si i ostatní fyzioterapeuti kladou podobnou otázku. Rehabilitace a fyzioterapie je lékařský i mimolékařský obor, který se těší poměrně velké popularitě a celosvětově se rozrůstá. S tím roste nejen počet lékařů a terapeutů, ale také užívaných metod, přístrojů, postupů, aplikovaných látek a dalších. Je ale otázkou, zda je fyzioterapie v takovém měřítku opravdu zapotřebí.

Moderní – západní – člověk dle mého názoru ztrácí částečně nebo téměř zcela vztah sám k sobě, což zahrnuje i vztah k vlastnímu tělu. Spoléháme na odborníky, kteří nám pomohou a málokdy pomyslíme na to, že bychom si od obtíží mohli pomoci my sami. Medicína je skvělý způsob léčby akutních a závažných zdravotních stavů, ale přesto se čekárny plní spíše chornickými pacienty s širokým spektrem obtíží. Zkusme se teď na chvíli zastavit a sami sebe se zeptat, jak moc spoléháme na svůj vlastní pocit a vjem vlastního těla, abychom si při lehčích obtížích sami pomohli. Často děláme spíše opačnou věc. A to když užíváme léky proti bolesti. Místo toho, abychom zjistili, co se v našem těle děje, tak bolest potlačíme, abychom ji nemuseli poslouchat a problém odsouváme někam do pozadí. Ano, odsouváme, nikoli řešíme. Tento problém je někdy upozaděn několik týdnů, měsíců a někdy i let. Poté už je velmi těžké vnímat, co se s námi děje a pomoc odborníka je na místě. Proč si ale nevšímat bolesti hned v začátku, porozumět jí a najít pro sebe to správné řešení?

Co ale je to správné řešení? O tom právě nemáme žádné tušení. Ztratili jsme smysl pro to, co je pro nás správné ačkoli takovou „tělesnou“ inteligenci máme. Pokud ale vztah s vlastním tělem nemáme, tak nemůžeme očekávat, že bude lehké ji objevit. Je nám sice vlastní, ale je překryta spousty jinými informacemi různého druhu. Navíc si lékaři staví na svém statutu někdy až nadlidí a názor pacienta může být vedlejší. Samozřejmě se nesmíme nechat zmást tím, že je člověk přesvědčen, že má neustále nějaké zdravotní potíže bez reálného podkladu. Tento problém pramení poměrně hluboko a je známkou úzkosti a nevyřešených dřívějších problémů. Když jde však o běžné, každodenní, obtíže, tak bychom neměli mít problém rozeznat jejich příčinu. A tu buď napravit a nebo příště nepáchat. Lidské tělo má ohromnou schopnost odolávat nátlaku a samo se uzdravit, takže když znovu takovou chybu neopakujeme, tak se tělo rychle zotaví.

Myslím, že kdybychom opět nabyli jakousi tělesnou inteligenci, tak bychom se daleko méně setkávali s různými druhy bolestí i jiných obtíží postihující srdce, cévy i zažívání. A tehdy bychom, my fyzioterapeuti, mohli věnovat čas tam, kde je opravdu třeba. Tedy ano, fyzioterapie jako taková je potřebná u konkrétních stavů jako jsou poúrazové či pooperační stavy, vrozené onemocnění, neurologické potíže, revmatické choroby a další. Když se však podívám na řadu karet, které mám dnes na stole, tak takových pacientů je minimum a dost možná, že ani jeden. Samozřejmě i k určitému počtu bolestí zad je důležité rada odborníka, ale myslím, že počet pacientů je příliš vysoký.

A teď na rovinu, je podle mne fyzioterapie potřebná? V tuto chvíli ano. O svém těle sami nemáme dostatek znalostí, abychom si uměli pomoci. Tato schopnost se vytratila a my nemáme důvěru v sami sebe. I když na druhou stranu nevím, zda jsme i jako terapeuti umíme pomoci, jelikož velká část pacientů trpí dlouhodobými problémy a my jim často pomůžeme jen na krátkou chvíli a někdy vůbec. Předpokládám, že bude nadále pacientů přibývat a snad alespoň někteří se v rámci mé terapii naučí poslouchat své tělo a přistupovat k němu zodpovědně.