Scott Jurek: Jez a běhej

Už nějakou dobu se zajímám o ultraběhání, tedy běhání na delší vzdálenosti. Já sama běhám daleko kratší vzdálenosti a ultraběhání mě zajímá spíše proto, že sahá na hranice lidského těla a mysli. Lákalo mě tedy pohlédnout do života někoho, pro koho je běhání o tom sáhnout si až na své vlastní limity a nebo možná až za ně. A v tomto případě jsem si myslela, že kniha o životě Scotta Jurka, bude tím pravým.

A v tom jsem se také nemýlila. Nehledala jsem totiž knihu, která by byla tréninkovým programem a bod po dobu by nabízela průvodce, jak se stát ultraběžcem. Daleko více jsem chtěla vědět, jaký život ultraběžci žijí, jak přemýšlí a jak vidí sebe sami. Nejen, že knihu provází velmi dobré recenze, bylo zde ještě něco, proč jsem se rozhodla si koupit knihu právě od Scotta. Jako vrcholový sportovec jí pouze rostlinnou stravu a přesto se řadí mezi ty nejlepší. A stejně jako já je také Scott Jurek fyzioterapeut, takže jsem si myslela, že mi jeho kniha bude celkově docela blízká.

Scotta můžeme sledovat díky knize již od dětství, jeho vztah s nemocnou matkou a otcem, který byl velmi tvrdý. Také se dovídáme o důležitých přátelstvích, která Scotta posouvala vpřed, měnila směr jeho životní cesty a postupně formovala jeho osobnost i vztah k běhání. Dozvíme se i něco málo o soukromém životě a strastech, která provázela Scottův rozvod a štěstí, které do jeho života přinesla Jenny.

Postupně se také dozvíme o prvních závodech, kterých se Scott zúčastnil a o tom, jak vlastně běhání zpočátku nesnášel, ale nakonec se pro něj stalo něčím velmi důležitým. Sledujeme jeho první tréninky s kamarádem Dustym, další a další tréninky, výběhy do kopců, zlepšování techniky. A ačkoli to od tohoto rodáka z Minnesoty nikdo nečekal, vyhrál v roce 1999 své první Western States 100 (nejprestižnější závod na 100 mil v USA). Poté přicházela další a další vítězství. Jistě nebyla lehká, ale bylo jasné, že přináší do života běžce více a více. Dočteme se také o zajímavých závodech, které opravdu sahají snad až za hranice lidského těla. Scott tak navštívil i různá místa po celém světě, kde je běhání spojeno s kulturou a tradicemi.

Velmi zajímavé je v knize sledovat přechod od “masožravce”, který byl jakýmsi králem grilu a několikrát týdně se stravoval ve fast foodech, k rostlinné stravě. Především je zajímavé, že Scott spojuje své úspěchy, dobrý trénink a rychlou regeneraci právě s rostlinnou stravou. Věří tomu, že tělo má možnosti se samo velmi dobře uzdravit a tomu napomáhá rostlinná strava, která je bohatá na vitaminy a minerály a působí protizánětlivě. Také se za každou kapitolou obohatíme o nějaký ten veganský recept, což mi přijde jako skvělý nápad.

V neposlední řadě se podíváme do mysli běžce, běžce, který může mít za sebou 100 nebo i 200 km. A to je myslím nesmírně zajímavé. Lidské tělo má evidentně limity, o kterých nevíme a to abychom mohli takové možnosti využít je evidentně nutné znát sám sebe velmi dobře. Proto se tak často říká, že běhání není zase až tolik v nohách, ale v hlavě. Myslím, že Scott v tomto urazil neskutečnou cestu, nechal se inspirovat různými kulturami a to mu pomohlo dojít až tak daleko.

Do větších detailů se nechci pouštět, protože si myslím, že kniha opravdu stojí za přečtení. A nemusíte být běžci, aby Vás kniha chytla. Je to náhled do velmi zajímavého života člověka, který žije vlastně docela jednoduše a přitom je jeho život velmi bohatý. Pokud hledáte inspiraci nebo si chcete jen zpříjemnit večer pohodovým čtením, tak knihu Jez a běhej vřele doporučuji.