Může změna pohybu po zranění vést k chronické bolesti?

Přidávám překlad zajímavého článku, který je takovým nástinem, proč je tak důležité být důslední v léčbě bolesti. Článek vyšel na Theconversation.com a můžete ho nalézt v originálním znění ZDE. Autorkou je doktorka Siobhan Schabrun, která vede jednotku rehabilitace mozku a neuroplasticity na University of Western Sydney.

Může změna pohybu po zranění vést k chronické bolesti?

Když lidé trpí muskuloskeletální bolestí, tedy bolestí svalů, vazů, kostí a kloubů, tak mu těchto lidí dochází ke změně v provádění pohybů. Někdy touto změnou dojde až k úplnému vyloučení určitého pohybu a někdy jen pohyb přizpůsobí bolesti. Někdo s bolestí kolene může už navždy kulhat, bolest ruky může vést ke změně při zvedání různých předmětů, ti s bolestí krční páteře se mohou vyhýbat otáčení hlavy do strany. Náš mozek určuje to, že se hýbeme odlišně, pokud trpíme bolestí. Ale narůstá důkazů o tom, že změny v pohybu mohou vést ke vzniku chronické bolesti, která nakonec trvá měsíce až roky.

Změna pohybu

Zda nás změna v provádění pohybu může poškodit pravděpodobně záleží na tom, jak dlouho bolest přetrvává. Pokud je bolest krátkodobá (trvá minuty až hodiny), změny v pohybu slouží jako ochrana před zraněním, kdy snižujeme hybnost poškozené tkáně. Tato důležitá ochranná strategie se odráží na činnosti našeho mozku, kdy byla prokázána snížená aktivita v částech mozku, které řídí pohyby. Ale při bolesti, která trvá více než několik dní se prokázalo, že tyto části mozku naopak zvyšují aktivitu, dochází k opačnému procesu než při krátkodobé bolesti. To se vysvětluje tím, že se mozek snaží nalézt nové cesty, jak provádět pohyby, když bolest přetrvává. Tyto změny jsou podobné procesu učení nové dovednosti – jako může být třeba tenisový úder nebo tanec. To podporuje domněnku, že jakmile bolest trvá, mozek má za úkol naučit si pohyb jinak. Když tedy bolest trvá měsíce nebo roky, jsou změny pohybu stále vhodné?

Mozková síť

Změny v pohybu, které jsou pomocné při raném stádiu bolesti, mohou mít negativní dlouhodobé následky. Například změna v pohybu po dlouhou dobu klade vysoké nároky na svaly, vazy a klouby v dané oblasti, vlastně se ještě zvyšuje zatížení původně poškozené části těla. To ve výsledku vede k trvalé nebo často opakující se bolesti, někdy se mohou objevit krátká období bez bolesti. Studie popisují častější výběr jednodušších pohybů u lidí, kteří trpí bolestmi po dobu delší než 3 měsíce. Při chůzi do schodů, lidé s bolestmi v oblasti kyčle pohybují dolní končetinou, trupem a pánví odlišně než lidé bez bolesti. Zjednodušení pohybů (pozn. tím je myšlen nový pohyb, který nahradil ten bolestivý) vede k menším vrcholům mozkové aktivity. Děje se to podobně jako, když se skvěle naučíte tenisový backhand a dovednost se stane automatickou. Tyto zjednodušené pohyby se nakonec stanou automatické i u těch, kteří trpí chronickou bolestí.

Bohužel i u lidí, kteří trpí opakujícími se epizodami bolestí, dojde k zachování stereotypů pohybů, které tito lidé provádějí při bolestech. Výsledkem je, že tato změna v pohybu nakonec vede k další epizodě bolesti. Ačkoli je potřeba více výzkumu, aby tato spojitost byla s jistotou potvrzena, tak již nyní víme, že vztah mezi změnou pohybu a bolestí existuje. Léčba pomocí fyzické aktivity a cvičení je tedy stěžejní při léčbě muskuloskeltálních bolestí. Není zatím však zcela jasné jaké množství a intenzita cvičení povede k celkové úzdravě od bolesti. Víme, že hýbat se málo nebo naopak příliš má negativní vliv na bolest. Musíme nadále zkoumat, jak léčit pacienty s bolestí a snad v budoucnu zcela předcházet chronickým bolestem.