MDT před a po kurzu

MDT, McKenzie terapie před a po kurzu

Myslím, že pohled mnoha terapeutů bez kurzů a tím myslím i sebe byl, že tato metoda je poměrně jednoduchá a i když nemám kurz, tak od ní mohu očekávat výsledky.

Upřímně kurzy MDT kurzy mi opravdu otevřely oči a naučily mnoho, nejen co se týče samotné terapie, ale i v přístupu k pacientům a komunikaci. Často se setkávám s pacienty, kteří “McKenzie” cvičili, ale třeba nebyli pořádně vyšetřeni, nebo byli odcvičení někým, kdo se tomu třeba tolik nevěnuje, nebo kurz nemá. Nebo se prostě někdy stane, že jiný terapeut uvidí o maličko víc, než ten předchozí.

Opravdu to nejsou jen záklony pro všechny

Ano, se záklony se setkáváme často, ale nejsou univerzálním řešením pro každého. Myslím, že i proto často terapeuti, kteří nemají MDT kurz, vidí toto jako triviální a občas se pozastavují nad tím, proč vůbec k něčemu takovému někdo může kurz potřebovat. Pacient si udělá 10 záklonů a je to. V praxi to tak ale opravdu není. Pacient se může zlepšit, ale možná jen o trochu a obtíží se nezbaví, nebo se nic nezmění a nebo se dokonce zhorší. Pokud závažnější obtíže nemáte, přes den spíše sedíte, tak záklony mohou být jakousi prevencí a jestliže Vám nevadí, tak je dobré je cvičit. Ale že bychom jimi odstranili všechny bolesti zad, se opravdu říct nedá.

Větší objektivnost

Jedna z věcí, která se u mě opravdu výrazně změnila. Už neříkám “Je to lepší?” nebo “Pomohlo to?”. Mnoho  lidí, Vám chce udělat radost  řekne, že to lepší je. Hlavně tehdy, když už za sebou mají mnoho pokusů o léčbu a zatím se stav nelepší. Namísto toho se ptám “Co se změnilo?”, kdy se pacient musí zamyslet a není to jen Ano/Ne otázka. I odpověď “Nevím”, je poměrně dobrá a v té chvíli vím, že musím pokračovat. Nedávám návodné otázky typu “Tohle asi nelze, že?”. Nepodsouvám pacientovi odpovědi, ale opravdu chci zjistit, jak je na tom přímo on a neočekávám univerzální odpověď. Chce to opravdu cvik, ale myslím, že to ve výsledku stojí za to.

Lepší diagnostika

Po kurzu si můžu být daleko jistější a mít velmi dobrou představu o tom, co se děje a jak bych měla k danému problému přistupovat. Psaní spisů se může zdát zdlouhavé a zbytečné, mě vyhovuje a pro kontrolu není nic lepšího. Velmi se mi líbí idea toho, že neléčím zprávu z rentgenu nebo magnetické rezonance, ale pacienta kterého vidím před sebou. Zatím pořád nebylo zcela vysvětleno, proč někdo s poměrně velkým výhřezem disku může být zcela bez obtíží a někdo s nálezem bez výrazných změn trpí silnými bolestmi. Proto se soustředím na to, co se děje aktuálně a mohu tak daleko lépe postupovat v léčbě.

Očekávání poměrně rychlé změny

Ve většině případů očekávám jakousi odpověď (dobrou či špatnou, ale nějakou) poměrně rychle. To byla opravdu velká změna. Už nečekám na to, až posílím nějaký sval či skupinu svalů, ale změny vidím rychle. A vidí je i pacient. A to je velká motivace, pokud se opravdu něco děje a pacient to cítí sám. To je neskutečná pomoc a pacient daleko lépe spolupracuje.

Terapie na míru s menším omezením a samostatnost pacienta

S vyšetřování vlastně přichází i nejlepší volba pro cvičení na doma. Opravdu to není tak, že každý cvičí daný cvik 10x a každé dvě hodiny. Existuje nespočetně variant, modifikací, kombinací. Nemusí, ale může cvičení postupovat dál nebo se dostaneme zpět. Je důležité postup cvičení včas měnit vzhledem k aktuálnímu stavu pacienta. A dále samozřejmě s ohledem na dané obtíže neměníme ihned vše, co je pacient zvyklý dělat. Ať už to je poloha spánku, určitý sport nebo jiná činnost. Snaha je o to připravit vše, co je potřeba k daným činnostem a povětšinou nezakazovat to, co má pacient rád. Ve výsledku bychom asi stejně neuspěli, kdyby si daný pacient měl zcela vzdát něčeho, co ho baví, odpočine si a odreaguje se u toho. Spíš než na zákaz myslím na to, jak to udělat, aby pacient tyto činnosti mohl dělat. A to je často výzva. Dále i respektuji možnosti pacienta. Nikdo nejsme jako z učebnice kineziologie, každý máme své limity. Pacienti často přichází s tím, že jim někdo řekl, že mají jednu lopatku výš nebo že jsou celí “křiví”. Často je to naprosto v normě, proto se snažím na menší odchylky neupozorňovat, zkorigovat držení těla, ale jinak nestrašit.